Z historie zubního kartáčku a zubní pasty

První zubní kartáček Miswak používali již Babyloňoné před 3 500 lety. Jedná se o klacík ze stromu Salvadora perská, který se na konci rozžvýkal. Salvadora perská je známa již po tisíce let pro své příznivé léčivé účinky. Působí dezinfekčně, antibakteriálně a antimikrobiálně, napomáhá léčbě zánětů a při krvácení dásní. Zuby bělí, chrání zubní sklovinu, předchází paradontóze a ulevuje při bolesti zubů. Dodnes je tento tradiční arabský zubní kartáček v arabských zemích částečně využíván.

Vynález zubního kartáčku, který je již podobný tomu našemu, je přisuzován Číňanům. Kolem roku 1500 př. n. l. do bambusové nebo kostěné rukojeti vkládali Číňané štětiny divokého kance.

Za zakladatele moderní zubní medicíny se považuje francouzský chirurg Pier Fauchard, který definitivně povrditl Hippokratovu domněnku, že zubní kaz způsobují zbytky jídla. V roce 1728  vyšlo Fauchardovo dílo "Chirurg-zubař čili léčení zubů", jež bylo věnováno pouze stomatologii. V roce 1746 popsal zánět dásní - paradontózu a  nazval jej  „Hnisotok zubního lůžka“.  Podle některých dochovaných záznamů však Fauchardovi první pacienti trpěli doslova „jako zvíře“.

První zubní kartáček se syntetickými vlákny se na trhu objevil v roce 1938. Dnes synteická vlákna najdeme na většině zubních karttáčků. Již v  roce 1939 pak začali ve Švýcarsku myslet i na chrup tělesně postižených a vynalezli první "elektrický zubní kartáček". Jednalo se ale o klasický zubní katáček, který díky několikakilogramovému motoru vykonával pohyby dopředu a dozadu a pomáhal s čištěním.

K zubnímu kartáčku neodmyslitelně patří i  zubní pasta. První zmínky o ní pochází z Egypta již ze 4. století př. n. l. Egypťané ji vyráběli se ze soli a pepře, pidávali mátové listy a květů Kosatce.  V 18. století se v Americe používala zubní pasta vyráběná ze spáleného chleba. Velmi olíbené byly zubní prášky vyráběné z rozdrcených cihel, uhlí, soli či křídy. Okolo roku 1900 se začala zubní pasta vyrábět z peroxidu vodíku a sody, ale až do první světové války nedosáhla popularity zubního prášku. V roce 1914 se do zubní pasty začal přidávat fluorid. Zubní pasta se nejčastěji distribuuje v umělohmotných tubách, které bývají vkládány do papírových krabiček.